Parvoviróza

Původ: Parvoviróza je vysoce nakažlivé, virové onemocnění, které postihuje především mladé psy. Toto onemocnění je poměrně nové, poprvé se hromadně projevilo v Anglii v roce 1978, později v USA a Austrálii, a u nás se poprvé objevilo počátkem 80. let. Tehdy u nás došlo k hromadným ztrátám nejvíce v chovech pokusných psů. Dnes se, díky očkování, vyskytuje toto onemocnění jen ojediněle.

Způsob nákazy: Zdrojem viru je trus infikovaných psů. Přirozeným způsobem infekce je pozření krmiva nebo vody kontaminované virem. Důležité je, že přenos tohoto onemocnění je možný i nepřímo, a to kontaminovanými předměty.

Příznaky: Parvoviróza má dvě formy. První je parvovirová enteritida, zánět střev, při které se virus dostává do nosohltanu, kde se pomnoží a dále napadá trávicí trakt. Tato forma onemocnění se projevuje zvracením, zvratky jsou pěnovité, žlutobílé barvy, silným průjmem, zpočátku jsou výkaly kašovité a světlejší, později vodnaté až s příměsí krve, ve většině případů se objevuje vysoká horečka nad 39,5°C. Postižený pes je apatický a nepřijímá potravu. V některých případech se může objevit i kašel, otok víček nebo zánět spojivek. Průběh onemocnění bývá velmi rychlý a neléčené zvíře může brzy uhynout. Druhou formou tohoto onemocnění je parvovirová myokarditida, při které dochází k napadení srdeční svaloviny, a mladá štěňata, ve věku 4-8 týdnů mohou uhynout do několika hodin od začátku onemocnění na akutní zánět srdečního svalu.

Léčba: Velmi důležitá je okamžitá izolace napadeného psa od ostatních, neboť hrozí riziko nákazy. Léčení provádí pouze veterinární lékař. Velmi důležité je včasné zahájení léčby, která spočívá v nitrožilním doplňování a náhradě tělesných tekutin, nitrožilně se podávají izotonické roztoky minerálních látek, glukózy a vitamínů. Je nutné také podání antibiotik za účelem zvládnutí sekundární infekce, dále se používají prostředky proti zvracení. Léčení vyžaduje hospitalizaci psa, alespoň po dobu nezbytně nutnou. Domácí léčba spočívá v zavedení přísného dietního režimu a v zavodnění organismu. Po poradě s veterinárním lékařem podávejte psovi čaje nebo vodu slazenou glukopurem, hroznovým cukrem nebo medem, v malých dávkách a častých časových intervalech, i v případě, že pes toto odmítá. Je vhodné také podávat odvary z rýže, mrkve nebo ovesných vloček.

Prevence: Jedinou možnou prevencí před tímto onemocněním je vakcinace. Při hromadném výskytu choroby je také vhodnou obranou omezení pohybu psů a zabránění jejich vzájemnému kontaktu.

Očkování: První očkování se doporučuje ve věku 6 - 8 týdnů štěněte, po třech týdnech je nutné přeočkování. Vakcinace se ukončuje po 16. týdnech věku psa, zejména u plemen rotvajler, dobrman a černý labradorský retrívr. Revakcinace se dále provádí v roce života psa a dále následně každý další rok. Očkovat lze za určitých předpokladů i březí feny, novorozená štěňata pak získávají protilátky, které jsou účinné v prvních 6 - 8 týdnech jejich života.