Původ: Psincový kašel je akutní, vysoce infekční onemocnění psů. Na jeho
vzniku se většinou podílí několik původců, z nichž nejčastějším je virus
parainfluenzy (chřipky psů), dalším je psí adenovirus a bordetella, která však
napadá většinou organismus již zasažený virem parainfluenzy. Toto onemocnění
postihuje všechny psy (a to především psy mladé), kteří jsou ustájeni ve větším
počtu, odtud tedy přívlastek psincový. V dnešní době se toto onemocnění u nás
velmi dobře šíří v městských aglomeracích, a to zejména na sídlištích.
Způsob nákazy: Toto onemocnění je přenosné vdechnutím a postihuje hrtan, průdušnice a
průdušky. Dochází k němu při kontaktu mezi psy.
Příznaky: Pokud je organismus psa napaden pouze virem parainfluenzy, onemocnění
zpravidla nemá vážnější průběh, stejně je tomu i při nákaze adenovirem. Pokud
je organismus psa napaden oběma viry, příznaky onemocnění přetrvávají asi
týden. Hlavním příznakem infekce je záchvatovitý kašel, který může mít různou
intenzitu a frekvenci. Kašel může doprovázet zvýšená sekrece hlenu. Úporný
kašel, při němž je vylučován hlen, může být majitelem považován za zvracení
nebo pokus psa vydávit z krku cizí těleso. Dalším příznakem může být výtok z
nosu a očí, popřípadě zvýšená teplota. Pes však normálně přijímá potravu a je
stále vitální.Těžší průběh onemocnění, kdy je organismus napaden jak virem
parainfluenzy a adenovirem, tak bordetellou, se projevuje horečkou, apatií a
výraznějším postižením dolních cest dýchacích. V těchto případech přetrvávají
příznaky průměrně asi 18 dní. Těžší průběh nemoci je pozorován u psů, kteří
jsou postiženi některým z chronických onemocnění dýchacích cest (např.
tracheální kolaps u malých plemen) a u nevakcinovaných psů a štěňat.
Léčba: Vhodná je návštěva veterinárního lékaře, který vyšetření diagnostikuje
a navrhne postup léčení. Ve většině případů odezní nemoc sama během 7 - 10 dní,
ale u neléčených případů může kašel přetrvávat i několik týdnů. Léčba se skládá
z podávání mukolytik a vitamínů A a C. Součástí léčby je fyzický klid a vyhnutí
se vlivům, které záchvaty kašle vyvolávají. Doporučuje se dostatečný přísun
tekutin a zvlhčování vzduchu pro snadnější uvolnění hlenu. Pokud pes nemá
teplotu a onemocnění se projevuje pouze úporným kašlem, mohou být podávány v
minimální míře a pod dohledem veterinárního lékaře léky proti kašli. Při těžším
průběhu nemoci, kdy je organismus zasažen bakteriální infekcí spočívá léčba v
podávání antibiotik.
Prevence: Účinnou prevencí je vakcinace. Ve větších chovech lze možnost nákazy
omezit sníženým počtem psů v kotcích a zlepšením ventilace. Důležitá je
okamžitá izolace psů, u nichž je podezření, že byli onemocněním zasaženi.
Očkování: Očkování se provádí u štěňat po 9. týdnu života, formou dvou dávek s
odstupem dvou až čtyř týdnů, s přeočkováním jednou za rok. Veterinář musí
upozornit chovatele na možnost lehké formy onemocnění i u vakcinovaných psů.