Původ: Psinka je virové infekční onemocnění masožravců, které lze rozdělit do
tří základních forem, a to plicní neboli katarální forma, forma
gastrointestinální, kdy je napaden trávicí systém psa, a forma nervová. Toto
onemocnění je vysoce nakažlivé a léčení nebývá vždy účinné. Nejčastěji bývají
psinkou napadena štěňata a mladí psi do jednoho roku, nevyhýbá se však ani psům
starším. Přesná diagnostika psinky není jednoduchá, protože existuje mnoho nemocí,
které svým průběhem psince odpovídají. Tyto se někdy shrnují pod názvem
"psinkový komplex". Odlišit psinku od jiného infekčního onemocnění
umožní sérologické vyšetření. V dnešní době, díky vysokému počtu očkovaných
psů, se objevuje jen zřídka.
Způsob nákazy: Psinka se na zdravého psa přenáší převážně kontaktem s nemocným
jedincem, a to především prostřednictvím sekretů z očí, nosu a slin, popřípadě
moče a trusu. Dále může k onemocnění dojít vdechnutím viru, který se rozptyluje
při kašli nemocného zvířete, tedy kapénkovou nákazou. Zdrojem infekce však
mohou být v přírodě také některé druhy volně žijících zvířat, jako je liška či
kuna. Psinkou se nejsnáze nakazí pes oslabený nebo podvyživený, který trpí
nedostatkem vitamínů, trávicími poruchami nebo nachlazením.
Příznaky: Inkubační doba psinky je 3-7 dní, vzácněji pak 14-18 dní. V prvních
dnech se psinka projevuje zvýšením teploty a skleslostí, v některých případech
se může projevit i kožní vyrážkou, tzv. psinkovým impetigem. U psa lze
pozorovat změny v chování, jako je nevrlost či vyhledávání samoty. V těžších
případech při katarální formě psinky nastupují vysoké teploty, výtok z očí a
nosu, kašel a zánět plic. V prvních dnech je výtok z nosu řídký, později je
hlenovitý až hnisavý, někdy s příměsí krve. Při formě gastrointestinální se
nemoc projevuje nechutenstvím, průjmem s příměsí krve a zvracením. Zvratky jsou
zbarvené žlutě, s příměsí žluči. Dalším projevem je zhrubnutí a popraskání kůže
na nose a tlapkách. Po třech až čtyřech týdnech od nakažení se stav psa může
přechodně zlepšit, potom však dochází k poruchám nervové soustavy. V pozdější
fázi onemocnění lze pozorovat nervové příznaky, jako záškuby v obličejové
partii, slinění, lehká třesavka, křeče až epileptické záchvaty, obrna a
následně dochází k poruchám základních životních funkcí a úhynu.
Léčba: Nejdůležitější je okamžitá izolace nakaženého psa od ostatních zdravých
psů, neboť hrozí velké riziko nákazy a okamžitá návštěva veterinárního lékaře.
Léčba je symptomatická, léčí se pouze příznaky onemocnění a ne původce, a musí
probíhat pod odborným dohledem, lékař nasadí psovi antibiotika, léky proti kašli,
léky na zklidnění zvracení a průjmu a v další fázi pak antiepileptika. Léčbu je
nutné podporovat vydatnou výživou, obohacenou o vitamíny A,B,C a D a věnovat
nemocnému psu maximální péči a pozornost.
Prevence: Jedinou prevencí proti této chorobě je očkování. Dále pak je důležitá
správná výživa, na které závisí dobrý zdravotní stav psa, dobrá hygiena a také
odčervení psa, které se doporučuje dvakrát do roka.
Očkování: Proti psince je včasné očkování jedinou skutečně úspěšnou ochranou.
Očkování se provádí ve věku 9 týdnů života štěněte, zhruba po třech týdnech je
nutné přeočkování. Poslední revakcinace se provádí po 12. týdnu života psa.
Další očkování je vhodné ve věku 12ti měsíců a potom se toto očkování musí
každý rok opakovat.