Toxoplasma gondii
Popis:
Toxoplasma gondii je
prvok, který je původcem onemocnění toxoplasmóza. Tento prvok je rozšířen po
celém světě. Jeho tělo tvoří jediná buňka, která obsahuje ústrojí zabezpečující
její život. Prvok toxoplasma gondii parazituje intracelulárně.
Hostitel:
Konečným hostitelem
jsou výhradně kočkovité šelmy. Mezihostitelem může být jakýkoli další
teplokrevný živočich, tedy i pes nebo člověk.
Vývojová stadia:
Vývojový cyklus
sestává ze dvou způsobů rozmnožování - pohlavního a nepohlavního. K pohlavnímu
rozmnožování dochází výlučně ve střevech kočkovitých šelem. Výsledkem
pohlavního cyklu je drobný, oválný útvar, nazývaný oocysta. Spolu s trusem kočky
se nezralé oocysty dostávají do vnějšího prostředí. Mimo tělo hostitele probíhá
zrání, jeho rychlost je úměrná teplotě okolí a podmíněna přístupem kyslíku. Po
dozrání jsou oocysty infekční, a to jak pro kočku, tak pro ostatní živočichy. V
organismu mezihostitelů probíhá nepohlavní rozmnožování. Při něm se vytvářejí
tkáňové cysty, které lze nalézt v kosterních svalech, myokardu, bránici, v
mozku i na dalších místech. Hostitel i mezihostitel se může nakazit pozřením
masa obsahujícího tkáňové cysty. Tkáňové cysty v organismu březí samice mohou
napadnout plody a usmrtit je nebo poškodit.
Příznaky:
Nákaza toxoplasmózou
může být vrozená, k té dochází ještě v těle matky nebo získaná, ke které
dochází až po narození hostitele. Onemocnění toxoplasmózou nebývá u zvířat
příliš patrné. Příznaky se objevují, pokud je zvíře oslabeno jiným onemocněním
a závisejí na tom, který orgán je toxoplasmózou postižen. Když se infekční
oocysty dostanou do střeva, uvolňují se z nich sporozoiti, kteří pronikají
střevní stěnou do krevního oběhu a touto cestou se dostávají do dalších orgánů.
Příznakem tohoto dění bývají zažívací potíže jako zvracení, průjem a hubnutí,
dalším příznakem může být malátnost či zvýšená teplota. V pozdějším stadiu může
dojít i k zánětu plic. Můžou se objevit i různé další příznaky od zánětu mandlí
až po zánět mozku a míchy, který může vést k ochrnutí. V některých případech
však onemocnění probíhá bez zjevných příznaků.
Léčba:
U zvířat se léčení
většinou neprovádí, protože je velmi zdlouhavé, nákladné a s nejistým
výsledkem.
Prevence:
Nejčastěji k infekci
dochází požitím nedostatečně tepelně upraveného nebo syrového masa, proto je
potřeba se tohoto vyvarovat.
Kokcidie
Popis:
Kokcidie jsou
vnitrobuněční parazité, kteří se specializují na určitý druh hostitele,
napadají buňky jeho střevní sliznice a způsobují mu klinické onemocnění zvané
kokcidióza. U psů bývají původcem onemocnění kokcidie rodu Eimeria a Isospora.
Hostitel:
Kromě psa mohou být
hostitelem kokcidií i další živočichové.
Vývojová stadia:
Ve vývojovém cyklu
kokcidií nedochází ke střídání hostitelů. Ve střevě hostitele vznikají drobné
oblaněné útvary, zvané oocysty, které se spolu s trusem dostávají do vnějšího
prostředí. Tady se dále vyvíjejí, dozrávají a stávají se infekčními. Do
organismu dalšího hostitele se dostávají požitím kontaminované potravy. Ve
střevě nového hostitele se z oocyst uvolňují mikroskopické rohlíčkovité útvary
zvané sporozoity, které napadají buňky sliznice střeva, poškozují ji a
intenzivně se množí. Výsledkem množení jsou opět nezralé oocysty, které se do
vnějšího prostředí dostávají s trusem hostitele.
Příznaky:
Nejčastěji bývají
kokcidiemi napadena mladá nebo oslabená zvířata. Nemoc se projevuje průjmy, při
těžké nákaze je průjem s příměsí krve. Následkem průjmu zvíře trpí
nechutenstvím, hubne, později lze pozorovat chudokrevnost a třes končetin.
Dalším příznakem může být zvýšená teplota. Druhotně se také mohou přidat virové
nebo bakteriální infekce. Někdy může onemocnění probíhat vlekle, bez zjevných
příznaků.
Léčba:
Léčba musí být
svěřena do rukou veterinárního lékaře, a je třeba přesně dodržovat jeho pokyny,
co se týče dávek a doby podávání předepsaných léčiv.
Prevence:
Účinnou metodou
ochrany je hygiena prostředí, ve kterém pes žije.
Bičenky
Popis:
Bičenky jsou prvoci
opatření bičíkem, který jim umožňuje samostatný pohyb. U psů se vyskytuje druh
Giardia intestinalis, který způsobuje onemocnění zvané giardióza.
Hostitel:
Tímto prvokem mohou
být napadeni psi, kočky, hospodářská i volně žijící zvířata, a také člověk.
Vývojová stadia:
Guardie žijí v tenkém
střevě hostitele a živí se tekutinami ze střevního obsahu. Přenos na hostitele
se uskutečňuje cystami, které přežívají mimo tělo hostitele, většinou ve
znečištěné vodě nebo potravě. Pes se nejčastěji nakazí napitím kontaminované
vody. Pozřené cysty se pak v trávicím traktu mění na trofozoity, které
parazitují na sliznici tenkého střeva. V tlustém střevě se pak opět mění na
cysty, které jsou spolu s trusem vylučovány do vnějšího prostředí a jsou
infekční.
Příznaky:
I když jsou bičenky
přítomny ve střevě ve větším počtu, nemusí vyvolávat téměř žádné potíže. Pes je
ale nositelem nákazy a kontaminuje své okolí. V některých případech, obzvláště
u štěňat může dojít k žaludečním a střevním potížím, zvracení a průjmům, které
se střídají se zácpami. Trus obsahuje množství hlenu a tuku. Dochází také k
hubnutí psa, jehož příčinou je špatné vstřebávání tuků, čímž jsou nedostatečně
organismem využívány vitamíny rozpustné v tucích. Poruchy vstřebávání tuku jsou
pro toto onemocnění typické.
Léčba:
Psa je třeba svěřit
do rukou veterinárního lékaře, který na základě laboratorního vyšetření trusu
onemocnění diagnostikuje a určí vhodnou léčbu.
Prevence:
Nejlepší prevencí
proti tomuto onemocnění je vakcinace, kdy se první očkování provádí u štěňat ve
věku 6 - 8 týdnů. Ochranou je také dodržování zásad hygieny, obzvláště při
odchovu štěňat.